Pozdní výčitky u soudu

Policista (47) u soudu prolomil mlčení

Obžalovaný se posadil na své místo se skloněnou hlavou.

(Bild: Pail Sepp, Krone KREATIV)

Před rokem zastřelil bývalý policista Andreas F. svého šéfa na policejní stanici v Triebenu v Horním Štýrsku. V úterý stanul před soudem v Leobenu. Dlouho mlčel, nyní své mlčení prolomil: "Je mi to líto!". V brzkém odpoledni byl rozsudkem, proti němuž není odvolání, odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody.

Soudní síň v Leobenu bývá málokdy tak plná. Příbuzní, bývalí kolegové, novináři a přihlížející se přetahují o místo. Ostatní se musí spokojit s místem k stání. "Přeruší dnes obžalovaný mlčení?" ptá se. - Tuto otázku si pokládají všichni, včetně předsedajícího soudce Romana Weiße a státního zástupce Andrease Riedlera.

Zvláště nebezpečné
Čtyři vězeňští dozorci vedou před sebou obžalovaného Andrease F. (47). V poutech, která jsou navíc připevněna k opasku. Je zjevně považován za zvlášť nebezpečného. Sedí na svém místě se skloněnou hlavou.

Obžalovaný si sedá na své místo se skloněnou hlavou.

(Bild: Pail Sepp, Krone KREATIV)

Nesprávný úřední postup
"Ihned po nástupu do práce byl obviněný zavolán svým nadřízeným do kanceláře," začal státní zástupce Andreas Riedler své shrnutí. Tam ho jeho nadřízený konfrontoval s úředním pochybením: Například nezaznamenal pracovní úraz, a proto mu velitel Harald K. oznámil důsledky. Také mu bylo řečeno, aby přinesl potvrzení o pracovní neschopnosti. Andreas F. poté odešel z kanceláře a krátce nato se vrátil se svým Glockem 17.

Ano, obvinění je tvrdé. Nehájím jeho přestupek, hájím jeho práva. Není pravda, že mlčel. Byl několikrát vyslechnut a řekl, že se omlouvá.

Der Verteidiger 

"Nedá se to vyřešit jinak?" "Ne.
Chtěl od svého šéfa vědět, zda to nelze vyřešit jinak. Když řekl, že ne, vytáhl zbraň a stiskl spoušť. První výstřel zasáhl muže, který stál jen 1,4 metru od něj, do horní části těla. Ten se zhroutil a snažil se odplazit ke dveřím. Obviněný ledabyle znovu stiskl spoušť. Druhý výstřel ho zasáhl do spodní čelisti. "Věděl, že je v ohrožení života, a snažil se najít úkryt pod stolem," dodal. Střelec však bez milosti vystřelil znovu. Třetí výstřel zasáhl oběť do hlavy. Čtvrtý výstřel dopadl nechtěně do podlahy. 

Na policejní stanici v Triebenu (okres Liezen) zastřelil policista během porady velitele stanoviště.

(Bild: Christian Jauschowetz)

Po vypálení smrtelných výstřelů policista opustil místnost, položil glock na podlahu a umyl si ruce. Poté se vydal za svým kolegou, který byl ve smrtelném strachu. Nic mu neudělal, naopak: nechal se bez odporu zatknout.

"Chtěl bych se přiznat k vině"
"Ano, obvinění jsou tvrdá. Nehájím jeho trestný čin, hájím jeho práva. Není pravda, že mlčel. Byl několikrát vyslýchán a řekl, že se omlouvá," pokračoval jeho obhájce. Do té doby byl váženým kolegou. Pozůstalým již vyplatil odškodné.

Soudní senát, jemuž předsedá Roman Weiß (uprostřed).

(Bild: Pail Sepp)

(Bild: Pail Sepp)

Otec přiložil synovi pistoli ke spánku
Nyní je řada na obžalovaném: soudce Roman Weiß má plné ruce práce, aby z něj něco dostal, musí mu neustále klást otázky. "Chtěl bych přiznat vinu," říká s hlavou skloněnou k zemi.

Krátce nato předseda soudu vytáhne traumatizující příběh z dětství obžalovaného. Sedmačtyřicetiletý muž o ní nechce mluvit, ale předseda soudu ho s ní konfrontuje. Jako dítě ležel se svým bratrem na palandě. Náhle do dveří vstoupil jeho otec a přiložil mu k hlavě pistoli. "Nemáš žádnou cenu," urazil ho. K smrti vyděšení, zoufalí bratři utekli z domu a běželi na policii. Ze strachu, že je zabije, po nich otec dokonce vystřelil.

Tento příběh se měl krátce nato znovu připomenout. Předtím obviněný potvrdil, že žádný pracovní úraz nezaznamenal. Po odchodu z kanceláře chtěl skutečně jít k lékaři. To si však rozmyslel. Vzal si zbraň a šel do kanceláře svého šéfa. V kanceláři se v zásadě necítil dobře, vedly ho k tomu intriky mezi sebou.

Byl jsem zklamaný, že se na mě chystá udání. Přiložil jsem si před ním pistoli ke spánku, chtěl jsem se zastřelit.

Der Angeklagte

Při vyprávění svého příběhu se znovu a znovu odmlčí. "Byl jsem zklamaný, že na mě bude podáno trestní oznámení," vysvětluje svůj motiv, proč zastřelil svého šéfa. Ve skutečnosti se chtěl zastřelit sám: "Přiložil jsem si před ním zbraň ke spánku, chtěl jsem se zastřelit," začne náhle plakat. Pak si to ale rozmyslel a svého šéfa zabil. "Znal jste jeho ženu a tři děti. Co vás vedlo k tomu, že jste šel do jeho kanceláře a střílel?" chce vědět soudce Roman Weiß. Následuje ticho. "Existuje ještě nějaká jiná odpověď?" - "Ne," odpoví obžalovaný. 

"Myslel jsem, že jsem na řadě, a chtěl jsem skočit z balkonu."
Kolega, který ho po osudné střelbě zatýkal, říká, že obviněný není kvůli svému tvrdému chování u veřejnosti příliš oblíbený. Je na nemocenské a podstupuje terapii, ale doufá, že se bude moci někdy vrátit do služby. V den incidentu byl podle něj naplánován rozhovor s obětí. Policista se na něj připravoval. "Byl v normální náladě," říká muž, "pomáhal mi a působil klidně a vyrovnaně." "Měl jsem pocit, že je v pořádku."

Výstřely nebyly náhodné. Obviněný ho chladnokrevně popravil.

Staatsanwalt Andreas Riedler

Střelci pomohl nasadit pouta
"Najednou jsem uslyšel tři nebo čtyři výstřely. Byl jsem úplně v šoku. Věděl jsem, že to nemůže být sebevražda, myslel jsem, že jsem další na řadě," vzlyká. "Přemýšlel jsem, že skočím z balkonu. Ale pak jsem se postavil za dveře kanceláře a čekal, co se bude dít." V tu chvíli se mu zdálo, že se mu to podařilo. Po několika minutách se dveře náhle otevřely. Dovnitř vešel střelec a otočil se k němu.

"Nasaďte mi želízka, zastřelil jsem šéfa," řekl mi a natáhl ruce." Pokusil se mu nasadit pouta, ale sotva se mu to podařilo, protože byl tak roztřesený. Nakonec mu obviněný pomohl. "Byl stále velmi klidný a vyrovnaný." Hned poté šel svědek do kanceláře velitele. "Viděl jsem šéfa, jak leží na břiše ve velké kaluži krve". 

"Přes matné sklo jsem viděl jeho siluetu ve střelecké pozici".
V době činu byl přítomen i jeho kolega. Slyšela výkřik z velitelovy místnosti. "Viděla jsem Andreasovu siluetu přes matné sklo ve střelecké pozici. Tehdy jsem si uvědomila, co se děje. Když jsem vyběhla ven do sousední budovy, slyšela jsem další výstřely."

Můj klient zažil násilí už v dětství. Jeho otec se pokusil zastřelit jeho, jeho bratra a jeho matku. To možná pomáhá odpovědět na otázku proč.

Der Verteidiger

Pro státního zástupce Andrease Riedlera není v jeho závěrečné řeči pochyb: "Chladnokrevně zavraždil svého šéfa!". "Ano, tento trestný čin má mnoho smutných následků. Můj klient zažil násilí už v dětství. Jeho otec se pokusil zastřelit jeho, jeho bratra i jeho matku. Možná to trochu pomáhá s otázkou proč," vysvětluje obhájce. Přimlouvá se však za to, aby nebyl uložen maximální trest "doživotí": "Ten je vyhrazen pro ty nejhorší případy!"

Vím, že se nemohu napravit. Zabil jsem jednoho člověka a mnoha dalším způsobil velké utrpení. Pokusím se o další nápravu, ale v tuto chvíli nemám více než 10 000 eur.

Der angeklagte Polizist

Obžalovaný má poté slovo. Poprvé projevuje skutečné emoce, pláče a vzlyká: "Vím, že nemohu nic odčinit. Zabil jsem jednoho člověka a mnoha dalším způsobil velké utrpení. Budu se snažit o další nápravu, ale v tuto chvíli nemám víc než 10 000 eur." Všichni se na něj usmívají. Poté je odveden a porota se odebírá k poradě. 

Rozhodnutí laických soudců je rychlé a jednomyslné: Sedmačtyřicetiletý muž je vinen z trestného činu vraždy a je odsouzen k dvaceti letům vězení. Obžalovaný požádal o čas na rozmyšlenou, takže rozsudek není pravomocný.