Dva roky války

Ukrajina: Život na frontové linii zůstává loterií

Ve městě Avdijivka, které obsadilo Rusko, probíhá evakuace civilistů.

(Bild: APA/AFP/National Police of Ukraine/Handout)

Sarah Easter, pracovnice organizace Care pro pomoc v nouzi, strávila týden rozhovory s lidmi v Ruskem anektovaných oblastech Cherson, Záporoží a Doněck a navštívila vesnici, která byla několik měsíců pod ruskou okupací. Lidé jí vyprávěli, že od ruského útoku před dvěma lety byl život takříkajíc "v pauze".

"Místní lidé mají pocit, že zamrzli v čase. Není tu žádný život, jen přežívání," uvádí Easter. V současné době žije v blízkosti frontové linie - a tedy v trvalé "výjimečné situaci" - 3,3 milionu lidí. Organizace pro rozvojovou spolupráci Care pomáhá místním obyvatelům také psychosociálními zařízeními, aby alespoň na krátkou dobu odvedla jejich mysl od války.

V jedné vesnici, která byla sto dní pod ruskou okupací, trávila žena se svým manželem čas ve sklepě o rozměrech dva krát dva metry. Na dveře napsala slovo "lidé", aby se na ně přímo nestřílelo. Osmdesát procent domů ve vesnici bylo poškozených, bez střech a oken. Elektřina je tu jen občas a voda teče jen zřídka. Teploty mezitím klesají k minus 20 stupňům. Miliony lidí sedí plně oblečeni ve sklepích nebo chodí po zahradách, aby se zahřáli - pokud nejsou zaminovaní. Jinak opouštějí své domovy jen pro nejnutnější věci, jako je jídlo. Nikdo neví, zda se vrátí z trhu a zda bude dům po jejich návratu ještě stát. Jedna žena o Velikonocích vyprávěla, že ze strachu utíká, jen když vyjde na ulici.

Velká solidarita mezi lidmi
Solidarita mezi lidmi zatím zůstává neporušená. Nelze mluvit za všechny, zdůrazňuje Easter, ale mnoho lidí chce své domovy bránit i nadále, proto zůstávají na místě a sousedé organizují společné stravování. Ukrajinský smysl pro národní identitu zůstává silný, i když válka lidi vyčerpává. Nejen vůle bránit se však vede lidi k tomu, aby zůstali, zatímco v jiných částech Ukrajiny je přes čtyři miliony vnitřně vysídlených osob. Někteří z nich jsou příliš slabí, staří nebo chudí na to, aby utekli. A některé jejich rodiny jsou na jedné straně frontové linie a některé na druhé, někdy o sobě nedávají vědět celé měsíce, nevědí, kde se nacházejí, a čekají na telefonáty.

Zranění na ruské straně by se rovnalo rozsudku smrti, uvádí Velikonoce zkušenosti těch, kteří ruskou okupaci přežili. Nedostatek lékařské péče způsobuje, že lidé vykrvácejí z údajně drobných zranění. Na ukrajinské straně existují mobilní týmy pro tyto případy, které vědí, kde a kdy je potřeba pomoci.

V noci hlídají děti
Care pomáhá národním humanitárním pracovníkům na místě finančně i humanitárními službami. Velikonoce také zdůrazňují psychická traumata způsobená válkou. Zejména pro děti už v regionech v blízkosti fronty neexistují žádné aktivity a škola je - pokud je to vůbec možné - online. Hovoří také o dětech, které v noci hlídají, aby varovaly členy rodiny před útokem. "Nejdříve hlídá dcera, pak ji vystřídá matka a posledních pár hodin v noci stojí babička u okna a poslouchá, jak daleko jsou výbuchy. Přes den chodí do komunitních center, kde se na několik hodin učí znovu dýchat."

Sarah Easter je nyní zpět v Berlíně. Doufá, že se nezapomíná na jednotlivce, kteří stojí za těmito čísly, a že další krize neodvedou pozornost od toho, jak důležité jsou pro lidi na Ukrajině dary na humanitární pomoc.