Mnoho znaků

40 % dospělých Rakušanů trpí syndromem vyhoření.

Zatímco v prvních dvou fázích se podpora zaměřuje především na poradenství a koučování, ve třetí fázi jsou často nutná antidepresiva a psychoterapie.

(Bild: WavebreakmediaMicro/stock.adobe.com)

40 % dospělých Rakušanů vykazuje známky syndromu vyhoření. Ženy a muži jsou postiženi zhruba stejně. Ženy se lépe vyrovnávají s velkým pracovním zatížením než muži, často však mají dvojnásobné pracovní zatížení.

Ve fázi 1 vyhoření, bez intenzity psychiatrického onemocnění, jsou hlavními příznaky snížení výkonnosti a pocity odcizení. "Cítíte se odcizeni kolegům v práci, své práci a nakonec i sami sobě.

Postiženi jsou často ti, kteří jsou obzvláště pracovití a precizní. Práci si nosí domů, jejich volný čas se stále více 'ztenčuje'. Často následují problémy ve vztazích. K tomu se přidává zvýšená podrážděnost. To, co nás dříve rozčilovalo, nás najednou velmi rozčiluje," říká psychiatr.

Fáze 2: "Každodenní doping" a silná podrážděnost
Ve fázi 2 je vyhoření již doprovázeno fyzicky prokazatelnými změnami. Jedná se především o zvýšený krevní tlak a stavy napětí, včetně silné podrážděnosti v důsledku neustálé nadměrné aktivace sympatického nervového systému. "V této fázi se lidé často snaží vystačit s "každodenním dopingem". Samozřejmě, že 'optimální' jsou tlumivé látky - a nejsnáze dostupným 'uklidňujícím prostředkem' je u nás alkohol," vysvětlil Musálek. Postižení také často užívají kokain a amfetaminy.

Vyhoření "není módní výstřelek"

Vyhoření není "módní výstřelek", ale vážný problém. Postižení ve stádiu 1 a 2 jsou zhruba stejně častí. Osm procent lidí je ve stadiu 3 a v rámci vyhoření jsou již psychicky nemocní. V mezinárodním systému klasifikace nemocí ICD je tento syndrom uveden jako stav, který v konečném důsledku vede ke zvýšenému využívání zdravotnických služeb.

Stádium 3: Vyčerpání a depresivní stavy
Stádium 3 má nakonec význam pro onemocnění, protože vede k těžkým a dlouhotrvajícím stavům vyčerpání, které mohou přejít v těžkou depresi. "Tito lidé trpí vším, co si spojujeme s "uvolněností" - bezradností, nespavostí, nedostatkem zájmu atd. Zatímco v prvních dvou stadiích je hlavní náplní péče poradenství a koučování, ve třetím stadiu jsou často nezbytná antidepresiva a psychoterapie," zdůraznil odborník.

Prosté "přepracování" mimochodem neznamená vyhoření. "Mnoho práce samo o sobě k vyhoření nevede. Příčinně se na něm podílí nedostatek pozitivní zpětné vazby, špatná pracovní atmosféra a vnímání nespravedlivého zacházení. Zejména pokud se váš vlastní hodnotový systém nedá sladit s hodnotovým systémem v práci." Významnou roli však hraje i často nelaskavé chování v každodenním životě. Prevence je důležitá, říká Musalek, zejména na pracovišti.

Vyhoření je problémem i pro děti
Podle psychiatra se může týkat i dětí a mladých lidí: "Existuje řada mladých lidí, kteří kvůli tlaku na úspěch sklouzávají do stavu vyčerpání a snížení výkonnosti.

Ve škole pak dostávají špatné známky, což znamená ještě větší stres a může vést k negativní spirále." Postižení se odcizují spolužákům, nechtějí už chodit do školy a odmítají ji navštěvovat.